Dejvická

❮ ❯

Dejvická je poslední stanicí prvního úseku linky A, zprovozněného roku 1978. Nachází se na Vítězném náměstí ve čtvrti Dejvice, po které nese svůj název. Nicméně nejmenovala se tak vždy, její původní název byl Leninova, neboť takto se dříve nazývala blízká ulice Evropská. Původně byla Dejvická konečnou stanicí, v roce 2015 byla však linka A prodloužena do stanice Nemocnice Motol. Stanice má dva vestibuly – východní, směřující na již zmíněné Vítězné náměstí, a západní, jenž vyúsťuje na povrch na Evropské ulici.

Tato stanice, již navrhoval architekt Josef Kales, se svým charakterem naprosto vymyká klasickému stylu ražených, trojlodních stanic linky A, obložených eloxovaným hliníkem, a spíše se podobá novějším stanicím Strašnická a Skalka. Je hloubená, monolitická (jednolodní) a obklad stěn nástupiště tvoří keramické tvarovky Hurdis, glazované na různé odstíny teplých barev (obr. 1, 2). Barevnou kombinaci tvarovek navrhli Karel Velický a Jindřich Daniel.

Oba dva vestibuly stanice byly umělecky pojaty, výzdoba odpovídala komunistické ideologii a hlavním motivem se stala postava Vladimira Lenina. Ve východním vestibulu se nacházela skleněná reliéfní stěna vyobrazující rudý prapor, zatímco západní vestibul zdobil bronzový reliéf Leninovy hlavy s textem básně od Vladimira Majakovského (obr. 7), který vytvořili Vendelín Zdrůbecký a Milan Míšek. Ani jeden z těchto objektů ve stanici dnes nenajdeme, rudý prapor byl zakryt prodejnou, zatímco reliéf Lenina byl zakryt reklamou. Kromě zmíněných děl byly v Dejvické vytvořeny dvě mozaiky – Plameny revoluce (obr. 8) a Dynamika revoluce (obr. 10). Obě vytvořil Martin Sladký a ve stanici se nachází dodnes, nicméně ne ve veřejném prostoru. První mozaika tvoří vnitřní stěnu kavárny (obr. 9) a ta druhá se nachází uvnitř sázkové kanceláře (obr. 11).