Smíchovské nádraží

Stanice Smíchovské nádraží je poslední stanicí na prvním úseku linky B, zprovozněném v roce 1985. Až do otevření třetího (chronologicky druhého) úseku této linky do Nových Butovic v roce 1988 byla stanicí koncovou. Hlavním účelem této stanice je obsluha železničního nádraží Praha-Smíchov, jež se nachází přímo nad stanicí. Nádraží i stanice metra jsou chápány jako jeden celek a oba dva vestibuly stanice, jež dohromady tvoří jakýsi ochoz, jsou s nádražím propojeny.

Stanici navrhl architekt Josef David. Jedná se o poněkud odlišný koncept, než jaký vidíme na ražených, trojlodních stanicích prvního úseku béčka. Smíchovské nádraží je stanicí hloubenou, monolitickou a netradičně obklíčenou ochozem. Stěny za kolejišti, jejichž podoba je dílem sochaře Petra Svobody, jsou obloženy glazovanými keramickými deskami (obr. 1, 2). Tyto desky byly poškozeny graffiti, které se zde objevilo díky natáčení filmu Vejška (obr. 3). Dopravní podnik se však k tomuto faktu vyjádřil tak, že skvrna na stěně naopak vznikla odstraněním nečistot při smývání graffiti, a jedná se tedy o jediné čisté místo na stěně. V souvislosti s výstavbou stanice také vzniklo několik uměleckých děl – keramický reliéf Pohled do krajiny od Marty Taberyové (obr. 5), plastika od Aleše Vašíčka a fontány od Jana Hendrycha. Ani jedno ze zmíněných děl se však dnes pozornosti cestujících netěší.

❮ ❯